Kostel, zasvěcený svatým Filipovi a Jakubovi, apoštolům, je dominantou městečka Katovice. Jedná se o jednu z mála staveb románské renesance v Čechách. Stojí na vyvýšeném severozápadním rohu náměstí a je s největší pravděpodobností starší než současné centrum Katovic.
První písemná zmínka o něm je z roku 1384, kdy je jmenován jako farní. Vznikl již v polovině 13. st. a byl vystavěn v gotickém slohu jako jednoduchá stavba s malou věžičkou na střeše. Z této doby pochází hlavní loď a presbytář. Původní stavba měla rovný strop a stěny lodi ozdobené freskami. Jedna z nich, výjev „Kristus na oslátku“ je nad současnou klenbou dosud vidět. Presbytář je téměř čtvercového půdorysu, z části zaklenutý křížovou klenbou, žebra mají klínový vyžlabený profil a jsou umístěny na jehlanových konzolách. Menší, jižní část je zaklenuta valenou klenbou. Z presbytáře se prochází barokovým portálem do sakristie.
Presbytář se do lodi otevírá vítězným obloukem. Je zajímavé, že hlavní oltář a vítězný oblouk jsou posunuty oproti podélné ose lodi a presbytáře mírně na sever. Tento posun je však vyvážen přístavbou boční lodi a proto není na první pohled patrný.
V době husitských válek byl kostel pobořen, zřejmě jen provizorně opraven a jeho celková rekonstrukce byla nutná. Dočkal je jí v r. 1580, kdy byl Petrem Boubínským, majitelem střelského panství, pod které Katovice patřily, povolán Vlach Tomáš Červený z Mendrisia, který bydlel ve Strakonicích. Byl to zkušený stavitel a kameník, který v r. 1561 přestavěl kostel na Dobrši a v r. 1577 kostel ve Volenicích. Kostel v Katovicích byl jediným farním kostelem na celém střelském panství a neodpovídal ani velikostí ani technickým stavem potřebám doby.
Tomáš Červený nechal strhnout věžičku na střeše a odstranil starý dřevěný strop. Ten byl nahrazen renesanční valenou klenbou, která je zdobena napodobeninou pozdně gotických hřebínkových žeber ze štuku, protínající se v kruhových obrazcích. Oproti původnímu je nový strop o několik metrů níže. Klenba spočívá na dvou polopilířích, které byly přistavěny na jižní straně lodi, neboť stávající zeď by neunesla nový strop. Přestavby se dočkala též kruchta, nově sklenuta, a podepřen jediným štíhlým kamenným sloupem.
Nová věž byla zbudována na severovýchodním rohu kostela, v místě sakristie a byla ozdobena třemi řadami arkád. Střecha byla nasazena hned nad třetí řadou arkád. Arkády jsou slepé, je jich vždy pět na každé straně a v prostřední řadě je na severní, západní a východní po čtyřech postavách proroků. V minulosti se soudilo, že jsou provedeny z kamene, jsou však zhotoveny pouze z malty, jak se ukázalo při opravě v r. 1989.
Další renesanční úpravou je přístavba boční lodi, kaple sv. Barbory s valenou klenbou bez ozdob a s hrobkou pod podlahou. V západním průčelí kostela byl vybourán další vchod, zaklenutý do oblouku. Z této doby rovněž pochází hrobka Petra Boubínského, umístěná vedle hlavního oltáře v presbytáři. Je ozdobena plastikou rytíře ve zbroji. V ní spočívá cínová rakev.
Z období renesance pochází cínová křtitelnice z r. 1599, upravená v r. 1611 konvářem Vavřincem ze Strakonic. Koupil ji farář Václav Portius Vodňanský.
V roce 1633 byla pořízena kovaná dvířka k sanktuáriu, výklenku ve zdi presbytáře. Je na nich letopočet 1633, nápisy IHS (souhlásky z řeckého překladu jména Ježíš), MRA (Maria), zkratka PSSB (pravdp. zkratka jména tehdejšího faráře P. Symonise Symonidese). Na hořejším kování je vyražen nápis GYRYK (Jiřík), Kowar Hossticky, na dolním Leta Panie 1633.
Další, úpravy následovaly v r. 1761, za patronátu jezuitů z klatovské koleje. Byla částečně zvýšena věž, přestavěna okna, barokně upraven portál z presbytáře do sakristie. Nejvíce patrnou změnou z období baroka je však nové vybavení interiéru kostela hlavním a dvěma postraními oltáři. Hlavní oltář je z r. 1757, obraz sv. Filipa a Jakuba od M. Kunze z Vídně z r. 1881. Nad obrazem je umístěna plastika Boží Trojice, po stranách sochy andělů. Dále oltář zdobí sochy sv. Petra a Pavla. Boční oltář sv. Barbory, nacházející se v boční lodi, pochází z r. 1730. Nad oltářním obrazem sv. Barbory je socha Ukřižovaného Krista, po stranách oltáře sochy sv. Václava a sv. Ludmily. Z pol. 18. st. je boční oltář sv. Anny s obrazem sv. Anny, vyučující Pannu Marii je doplněn sochami sv. Máří Magdaleny a sv. Anežky Římské. V horní části oltáře je obraz sv. Floriana. Z konce 18. st. pochází klasicistní kazatelna se sousoším Proměnění Páně.
Dalších úprav se kostel dočkal v r. 1795, kdy byly přistavěny opěrné pilíře k severní straně věže a v r. 1847, kdy byla věž dostavěna do současné výšky a zastřešena jehlanovitou střechou, na nárožích zkosenou. V tomto roce byly instalovány první věžní hodiny. V roce 1906 byly vyměněny a v současnosti jsou ve věži hodiny digitální.
V r. 1904 byly instalovány nové varhany, které vyrobila fa. M.J. Vunš ze Sušice za 3200 K. Mají sedm rejstříků, manuál a pedál, skříň varhan je ozdobena zlacenou řezbou a je zhotovena v románském slohu.
Koncem r. 1916 byly pro válečné potřeby zrekvírovány dva zvony z věže, jeden o hmotnosti 650 kg z r. 1848 a druhý o hmotnosti 350 kg z r. 1883. Oba byly darovány statkářem Obstem, donátorem kostela. Na věži zbyl pouze umíráček. V r. 1923 byl zakoupen u fy. Winter v Broumově nový zvon o hmotnosti 195 kg za 5606 Kč. I tento zvon byl zrekvírován, a to na jaře 1942. Na věži je v současné době zavěšen spolu s umíráčkem zvon svatý Václav z r. 1932 od fy. Rudolf Perner ze Suchého Vrbného (ČB).
V r. 1940 byla vyměněna původní barokní okna za nové vitráže s vyobrazením národních světců – od presbytáře – sv. Václav, sv. Anežka Přemyslovna, sv. Ludmila, v boční lodi pak sv. Prokop s čertem a sv. Vojtěch. Dále byly v r. 1941 vyzdviženy nejzachovalejší náhrobní kameny z podlahy v boční lodi a přemístěny na zeď. V té souvislosti byla otevřena i hrobka v podlaze a k překvapení všech byla prázdná. Po druhém Vatikánském koncilu (1962-1964) byla odstraněna mřížka oddělující presbytář od lodi a instalován nový obětní oltář.
Kostel je nejen významnou architektonickou památkou městečka, ale slouží svému účelu jako farní kostel, místo modlitby a chvály Boží.
U příležitosti XXVII. Pootavských slavností sestavil Bc. Jindřich Zdráhal, Katovice, upraveno 28.5.2015.
Prameny a literatura:
- Kolář, Eduard. A věky jdou. Katovice. MNV, 1970
- Kuncipál, K., Karasová, J.: Katovice. Historie a současnost. Katovice 2001
- Umělecké památky Čech, K/O, svazek druhý
- ABC kulturních památek Čech
- Evidenční list nemovité kulturní památky, MěÚ Strakonice
- archivní materiály Farního úřadu Katovice, SOkA Strakonice