Žádné setkání není všední
Sobotní odpoledne 19. března se konala po více než dvou letech pro naše farnosti opět duchovní obnova. Rytířský sál zaplnila přibližně stovka těch, kdo chtěli tento čas věnovat společnému naslouchání modlitbě, ale i rozhovorů či sdílení. V přestávkách byla možnost též přijmout svátost smíření nebo přistoupit k přímluvné modlitbě. Program jsme završili mší sv. v kostele sv. Markéty.
Tématem „Setkávání – pramen Božích darů“ nás provázel vodňanský farní vikář P. Jan Turek, který donedávna působil na Strakonicku a Katovicku. „Žádné naše setkání není všední,“ pronesl s tím, že každé setkání (ve dvojici i ve skupině) můžeme vzít jako dar, jako možnost poznávat nejen člověka, ale i Boha a jeho jednání.
Pro přínos je podstatné, abychom měli ochotu naslouchat a dávat. Abychom jen nečekali, co ti druzí udělají pro mne, co nabídnou, abych já mohl brát. Křesťanský (Kristovský) postoj je však dávat sebe sama. To se neuskutečňuje zásadně v nějakých hmotných příspěvcích, ale právě v naslouchání a úctě k druhému. Z toho roste postoj otevřenosti vůči druhým lidem. Nejen věřícím, ale i těm, kdo Boha dosud nepoznali. Není třeba nic vnucovat, ale také se není za co stydět – vždyť máme lidem co říct o hodnotě života a vztahů. A i když má někdo jiný názor, není třeba jej soudit, bavit se o chybách druhých. Naopak – každá jinakost nás učí o „barevnosti“, rozmanitosti. Učíme se stále vnímat.
Podtitulem obnovy byl citát z 18. kapitoly Matoušova evangelia: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ (Mt 18,20) P. Jan uzavřel tím, že celá 18. kapitola je pro nás školou, jak prožívat vztahy a zakoušet v nich Boží působení.
(P. Roman Dvořák)
