Římskokatolická farnost Strakonice

ŽEHNÁNÍ

Žehnání nebo požehnání je duchovní úkon (svátostina), který vyprošuje dobro v různých ohledech života – ať už přímo lidem nebo pro konkrétní činnosti, životní kroky, ale také místa nebo věci spojené s lidským životem a stvořením (přírodou).

Pramenem, z něhož se požehnání udílí, je sám Bůh. Latinský výraz pro žehnání zní „benedictio“, což znamená „vyslovovat dobro. Požehnání je tedy modlitba, kdy vyprošujeme, aby Bůh vyslovil své slovo dobra, protože tam, kde Bůh něco vyslovuje, to se také děje. (Srov. Gn 1 – I řekl Bůh a stalo se). Žehnáním vyprošujeme dobro, které lidsky nemůžeme zprostředkovat, věříme však, že Bůh jej dát může v daleko větší míře, než si člověk představí.

Katechismus katolické církve (odstavec 1077) uvádí, že „Žehnání je božský úkon, který dává život, jehož pramenem je Otec. Jeho požehnání je zároveň slovo i dar („bene-dictio“, „eu-logia“).“

Některá žehnání může kromě kněze, jáhna provádět i laik.

Katechismus (odstavec 1671 až 1672) popisuje, že „každé požehnání je chválou Boha a prosbou o jeho dary. Křesťané jsou v Kristu požehnáni Bohem Otcem „rozmanitými duchovními dary“ (Ef 1,3). Proto církev uděluje požehnání tak, že vzývá Ježíšovo jméno a obvykle dělá svaté znamení Kristova kříže.“ (gesto velkého kříže je vyhrazeno jen kněžskému žehnání, laici ho používat nesmí).

Je vhodné, když často žehnají rodiče svým dětem. Požehnat je vhodné lidem před důležitým životním krokem či cestou (nejen před svatbou apod.).

Lze se obrátit na kněze, aby požehnal nový dům či byt; stavbu, dílnu nebo jakékoli zařízení, kde se pracuje s lidmi, pro lidi nebo kde probíhá jakákoli humánní služba. Požehnání drobných předmětů (růžence, řetízky, obrázky) může proběhnout v návaznosti na bohoslužbu přímo v kostele. Častým se stává požehnání automobilu.

Existují požehnání s trvalým dosahem sloužící k zasvěcení osob Bohu a vyhrazení předmětů a místa pro bohoslužebné účely:

  • Požehnání opata/abatyše
  • Zasvěcení panen a vdov
  • Obřad řeholních slibů
  • Požehnání po některé církevní služby (lektor, akolyta, katechet ap.)
  • Požehnání předmětů
    • Zasvěcení nebo požehnání kostela či oltáře
    • Svěcení svatých olejů, posvátných nádob, rouch, zvonů atd.

Dále existují například:

  • Žehnání vody
  • Žehnání při zásnubách
  • Žehnání rodin
  • Žehnání rodin při návštěvě
  • Žehnání matky po porodu
  • Žehnání dětí
  • Žehnání manželů s obnovou manželských slibů
  • Žehnání drobných předmětů náboženské úcty
  • Žehnání růžence
  • Žehnání svící (2. února)
  • Žehnání adventního věnce
  • Žehnání betlémského světla
  • Žehnání vody, kadidla a křídy
  • Žehnání tříkrálovým koledníkům
  • Žehnání poutníkům
  • Žehnání na cestu
  • Žehnání auta a lodi
  • Žehnání řidičům
  • Žehnání bytu nebo domu
  • Žehnání praporu
  • Žehnání polí, luk a pastvin

Jak probíhají žehnání, popisuje kniha Obřady žehnání – Benedikcionál, což je překlad římského rituálu podle ustanovení 2. vatikánského koncilu, De Benedictionibus, do kterého Česká biskupská konference na doporučení své liturgické komise doplnila další texty a u nás běžně používaná žehnání, s nimiž latinská verze nepočítá (např.: žehnání adventního věnce). Příklady zkrácených verzí některých žehnání z Benedikcionálu najdete také na http://m.liturgie.cz/benedikcional/.

Je třeba rozlišovat mezi žehnáním a svěcením. Svěcení se vyhrazuje biskupovi či knězi a znamená trvalé zasvěcení ke službě Bohu (např. řeholní sliby u lidí; kostel u staveb). Zatímco žehnání je spojeno s dočasností činnosti nebo užíváním věci.

Použité zdroje:

Sdílet

Nejnovější příspěvky